14794008_10207766814187576_207933385_n

Ze začátku jsem si (asi jako všichni) říkala, že bez mouky se přece nedá žít. A ono dá a docela snadno. Později jsem tedy byla poučena, že vynechat lepek bez lékařského vyšetření je nebezpečné a tak ho jím, ale hodně málo.

Jako první jsem přestala kupovat pečivo a místo toho různé rýžové chlebíky, ale i bez nich se dá přežít. Nepříjemný je to hlavně pro návštěvy, když doma si  k polévce dají pečivo a u mě nenajdou ani suchou kúrku, ale co se dá dělat, už si celkem zvykají.

První myšlenky se mi honily okolo toho co teda budu jíst když si nenamažu bagetku, kolik mě to asi bude stát nebo  že už si neudělám oblíbený topinky. Po prvních dnech bez mouky jsem se cítila skvěle, plná energie, nic mě netížilo, pálení žáhy které mě několik týdnů trápilo, přestalo. A moje obavy taky, nakonec se ukázalo že bez pečiva i ušetřím, nevyhazuji ztvrdlé housky a nepotřebuji paštiky, pomazánky, máslo a o dost méně šunky.

Po pár týdnech mě dohnala chuť na těstoviny a muffiny . Těstoviny jsem vybrala celozrnné – poprvé a naposledy. Na pečení jsem si oblíbila pohankovou mouku, která je podle mě nejpřínosnější tělu a cenově celkem dostupná. Moc mě potěšilo, že se dá bez problémů sehnat i bezlepková klobása – .bez čerstvého chleba nic moc.

I tak si dám někdy obyčejný rohlík nebo chleba s máslem a medem. Uspokojí to moje chuťové buňky, ale v hlavě mi pořád běží „je to prázdný, je to prázdný…“ A tím moje hlava myslí, že mi tohle jídlo nedává žádné živiny, vitamíny nebo jiný látky, prostě mnou jenom projde. Nic víc. No a taky mě pak pobolívá břicho a za chvíli mám zase hlad.

Takže na závěr. Vůbec nelituji, že jsem se naučila nejíst pečivo, (zmiňuji ho protože je to nejrozšířenější produkt, kde se vyskytuje lepek) ale těstoviny jsou moje láska a proto do nich vždycky dávám nějakou výživovou bombu jako třeba avokádo.

Pa, zase příště 🙂 Barča

Advertisements